18. 7. 2026
Když se člověk uchází o důvěru sousedů v komunálních volbách, měl by být připraven mluvit nejen o tom, co chce dělat, ale také o tom, co dělal v minulosti.
Proto chci sám od sebe otevřít jednu kapitolu své profesní kariéry, o které se před pár lety psalo v médiích.
Působil jsem na Krajském úřadu Středočeského kraje, kde jsem se postupně vypracoval na pozici zástupce ředitele. Nešlo o žádnou formální funkci. Nesl jsem odpovědnost za významnou část chodu úřadu a řešil agendu veřejných služeb, majetku, bezpečnosti, zdravotnictví a životního prostředí.
Byla to práce na plný plyn, která rozhodně nekončila odchodem z kanceláře. Běžně jsem úřadoval po večerech, trávil víkendy na pracovních jednáních a akcích kraje a působil v řadě pracovních skupin. Měl jsem na starosti například zefektivnění správy majetku nebo přísnější kontrolu dodavatelských smluv. Cílem bylo zjednodušit složité procesy a hlavně hledat finanční úspory. Za mého působení na kraji pracovalo 680 zaměstnanců, dnes jich tam pracuje o 100 více, což stojí kraj mnohem více peněz.
A teď k tomu, o čem se před lety psalo.
Ano, během svého působení na kraji jsem ke svému platu dostával i vysoké mimořádné odměny. Nechci to nijak zlehčovat ani předstírat, že šlo o drobné. V roce 2018 se jednalo, jak tehdy zaznělo v tisku, zhruba o tři čtvrtě milionu korun za rok nad rámec běžného platu. V dalším roce už byla částka výrazně nižší.
Tyto odměny jsem si však neurčoval sám. Jako zaměstnanec úřadu jsem o jejich výši nijak nerozhodoval. Když se později systém odměňování na krajském úřadu stal terčem veřejné kritiky, logicky se tato debata dotkla i mě.
Považuji za důležité otevřeně uvést, že kvůli těmto odměnám jsem nebyl nikdy trestně stíhán, odsouzen, ani mi nebylo uloženo tyto peníze vracet.
Neříkám to ale proto, že bych chtěl celou veřejnou debatu o odměnách zpochybnit. Naopak, byla naprosto legitimní. Pokud jde o veřejné peníze, lidé mají plné právo ptát se, komu a za co byly vyplaceny. Toto pravidlo zkrátka musí platit pro každého.
Právě tahle zkušenost z velké veřejné správy je jedním z hlavních důvodů, proč dnes kandiduji v Sulicích. Zevnitř jsem viděl, jak může úřad fungovat dobře a efektivně, ale i to, kde vznikají problémy, když jsou procesy příliš složité nebo netransparentní.
Neslibuji vám proto, že budu bezchybný. Slibuji vám ale něco jiného: nikdy se nebudu schovávat před nepříjemnými dotazy. Pokud se mě zeptáte na mou práci na kraji, na můj tehdejší plat nebo odměny, narovinu vám odpovím.
Nechci čekat, až na mě tohle téma někdo vytáhne jako „senzaci“ uprostřed předvolební kampaně. Proto s ním přicházím sám. Myslím, že přesně takhle by totiž měla vypadat skutečná transparentnost.
Jindřich Schenk
Jsme sousedé Sulice