📄 Stáhnout původní dokumentZdroj na webu obce →
1100 kkrrookkůů pprroo žžiivvoott
aanneebb kkddyybbyyssttee vvššeecchhnnoo zzaappoommnněěllii……
(Ty nejzásadnější zásady první pomoci v život bezprostředně ohrožujících stavech) – (c) Ondřej Franěk,
Petra Sukupová, www.zachrannasluzba.cz
1. Co je život bezprostředně ohrožující stav –
"klinická smrt"
Ve stavu "klinické smrti" se postižený octne tehdy, pokud u něj dojde
k zástavě krevního oběhu – srdce přestane pumpovat krev. Vlastní stav srdce
lze bez pomůcek ověřit jen nesnadno. Postižený však upadá velmi rychle do
bezvědomí a přestává dýchat, v úvodu může být i krátká epizoda křečí.
Nejzřetelnější známkou bezprost ředního ohrožení života je
bezvědomí (tedy stav, kdy postižený nereaguje na vnější podněty). Typicky se
hned od počátku přidává porucha dýchání (nápadně dlouhé intervaly mezi
nádechy), později (za pár desítek vteřin až několik minut) přecházející v úplnou
zástavou dechu.
Znakem bezprostředního ohrožení života – zástavy oběhu – je tedy nejen
to, že postižený vůbec nedýchá, ale i stav, kdy zdánlivě dýchá, ale nádechy
jsou "lapavé" – postižený se nadechne jen "čas od času", případně jen otvírá
ústa "jako kapr". Typická je také promodralá barva v obličeji. Pokud
nepozorujeme žádné další projevy života (žádný pohyb, křeče, kuckání atd.),
případně pokud si nejsme jisti, považujeme stav za zá stavu oběhu. Hmatání
tepu na krkavici či kdekoliv jinde je pro neškolenou osobu ztráta času se zcela
náhodným výsledkem a nedoporučuje se.
Jedinou nad ěji pro člověka stiženého náhlou zástavou ob ěhu
představuje oživování (resuscitace), neboli kombinace dýchání z plic do plic
a nepřímé masáže srdce.
2. Co udělat nejdřív a co potom
Nejdřív voláme tís ňovou linku (v ČR 155) , potom poskytujeme první
pomoc. Výjimkou je, pokud jsme svědky tepenného krvácení (krev stříká –
pulsuje ) => tehdy je prioritou zástava krvácení.
Pokud jsme na místě sami, pokusíme se sehnat nějaké pomocníky a to i
za cenu malého časového prodlení v zahájení první pomoci.
Bezpečnost zachránců je prioritou: pokud už má někdo umřít, snažme
se, abychom to nebyli my.
Méně je více , dělejme poř ádně základní věci spíš než nepořádně
složitosti nebo to, co neumíme.
3. Mechanizmy vzniku náhlé zástavy oběhu
Znalost mechanizmu vzniku náhlé zástavy oběhu má velký význam pro
optimální postup resuscitace. Zásadní význam má to, zda došlo přímo k poruš e
funkce srdce, nebo byla tato porucha vyvolána druhotně, na základě poruchy
dechu (dušení).
Mechanizmus "PORUCHA SRDCE" (ZÁSTAVA SRDCE => NEDOSTATEK
KYSLÍKU V MOZKU):
Na počátku je porucha funkce srdce jako pumpy – krev je sice
(alespoň zpočátku) okysli čená, ale nic ji "nepostrkuje" k orgán ům. Sled
událostí je tento: porucha srdeční činnosti > zástava oběhu > nedostatek
kyslíku v mozku > vznik bezvědomí > zástava dechu. Celý stav se vyvine
během několika (desítek) sekund. Typicky vidíme náhlý kolaps do té doby
relativně „zdravého“ člověka. Při tomto mechanizmu je tedy zpočátku v těle
dostatek kyslíku, a naším hlavním úkolem je „dostat“ jej do mozku.
Mechanizmus "PORUCHA DECHU" (DUŠENÍ => NEDOSTATEK KYSLÍKU V
KRVI => NEDOSTATEK KYSLÍKU V ORGÁNECH => ZÁSTAVA OBĚHU):
Na počátku je porucha dýchání (dušení při překážce v dýchacích cestách
po úraze či vdechnutím cizího tělesa, tonutí, astmatický záchvat, otrava léky či
drogou tlumící dechová centra v mozku). V krvi je nedostatek kyslíku, což
nakonec vede i k zástavě srdce. Sled událostí je tento : zástava dýchání >
postupný pokles hladiny kyslíku v krvi a tím i v mozku > ztráta vědomí > zástava
oběhu. Celý stav se vyvíjí zpravidla několik minut. Typicky předchází úrazový
děj s následným bezvědomím, nebo stav s obtí žným dýcháním či dušením. Při
tomto mechanizmu je v těle nedostatek kyslíku , a naším hlavním úkolem je
obnovení účinného dýchání.
4. Uvolnění dýchacích cest
Provedeme záklon hlavy (zpravidla postačuje), případně předsunutí
čelisti (vytlačením čelisti t lakem zezadu dopředu). Zkontrolujeme čistotu
dutiny ústní, případně vyčistíme zvratky, vyjmeme cizí tělesa apod.
U malých dětí (batolat, kojenců) je s vysokou pravděpodobností příčinou
zástavy dechu/oběhu ucpání dýchacích cest cizím tělesem. Proto u nich
provedeme vždy jako první krok některý z vypuzovacích manévr ů – např.
několik přiměřeně silných úderů mezi lopatky při poloze těla hlavou šikmo dolů.
Pokud je postižený při v ědomí a dáví se (při podezření na vdechnutí
cizího tělesa – např. sousta), opakovan ě jej udeříme mezi lopatky , případně
obejmeme postiženého zezadu a prudce stiskneme nadbřišek.
5. Oživování – nepřímá masáž srdce a dýchání z
plic do plic
Pokud i po uvolnění dýchacích cest postižený z ůstává v bezv ědomí a
nedýchá normálně, zahájíme oživování, tj. nepřímou masáž srdce
v kombinaci s dýcháním z plic do plic.
U stav ů vzniklých mechanizmem „PORUCHY SRDCE“ (tj. jsme -li
svědky náhlého, nečekaného kolapsu postiženého) je mimořádně významná
nepřímá masáž srdce, kterou kombinujeme s 1 – 2 vdechy za minutu (tj. asi 100
stlačení ku 1-2 vdechům). Pokud je na místě jen jeden zachránce, je možné
prvních 5 -6 minut po kolapsu zcela rezignovat na umělé dýchání a jenom
masírovat. V ostatních situacích , nebo pokud si nejsme jisti mechanizmem
zástavy, kombinujeme 30 stlačení ku 2 vdechům z plic do plic.
Technika dýchání z plic do plic: nadechneme se, zkontrolujeme záklon
hlavy, ucpeme postiženému nos, odtlačíme bradu a do jeho úst vydechneme.
Technika nep římé masáže srdce: Napjatýma rukama rytmi cky
stlačujeme hrudní kost uprostřed hrudníku (tj. asi mezi prsy) do hloubky cca
5 cm (u dospělého), frekvencí asi 2x za sekundu.
6. Zotavovací (stabilizovaná) poloha
Pokud jsme si jisti, že postižený normálně dýchá (pozor na terminální,
„lapavé“ dechy!!!), ale trvá bezv ědomí, a pokud nep ředcházel úraz, uložíme
jej do stabilizované (zotavovací) polohy. Přesné provedení není důležité,
podstatné je zachovat polohu na boku s hlavou mírně skloněnou k podložce a
zakloněnou, abychom udrželi volné dýchací cest y a předešli vdechnutí zvratků.
Pokud stav vznikl následkem úrazu , s dýchajícím postiženým pokud možno
nehýbeme, resp., je -li to nutné např. pro vyproštění, manipulujeme s ním s
maximální šetrností. Do příjezdu odborné pomoci trvale kontrolujeme, zda
postižený nepřestává dýchat. Pokud přestane, zahájíme oživování – viz bod 5.
7. Křeče
Ať už jsou křeče jakéhokoliv původu, počkáme až odezní – nijak jim
nebráníme, jen se snažíme zabránit poran ění pádem z výše nebo o ostrý
předmět v okolí. Časový interval v yužijeme pro tísňové volání. Když křeče
odezní, je maximálně důležité ohlídat, zda postižený normálně dýchá. Pokud
vzniknou jakékoliv pochybnosti o stavu dýchání, uvolníme dýchací cesty (viz
bod 4), případně zahájíme oživování (viz bod 5).
8. Úrazy
Pokud vzniku bezv ědomí a bezdeší p ředcházel úraz , nejčastěji jde o
následek PORUCHY DECHU (zablokování dýchacích cest kořenem jazyka,
„zapadlý jazyk“). Klíčové je tedy uvolnění dýchacích cest . S ohledem na
možné poškození kostí páteře a s tím související možn ost poranění míchy při
tom postupujeme co nejšetrněji, vyvarujeme se prudkých pohybů, zejména
předklonů, záklonů a rotací. Ideální je, pokud hlava a tělo postiženého udržují
stále stejnou osu. To nejlépe zajistí jeden zvlášť vyčleněný zachránce, který po
celou dobu mírným tahem udržuje hlavu postiženého v dlouhé ose t ěla. Na
druhou stranu reálná možnost poškození postiženého není při šetrné manipulaci
významná a provedení základních, život zachra ňujících úkon ů, tj. stavění
tepenného krvácení (viz bod 9), uvolnění dýchacích cest (viz bod 4), případně
zahájení oživování (viz bod 5) má vždy přednost.
V ostatních případech úrazů (pokud postižený dýchá) je to nejlepší, co
můžeme pro postiženého udělat, přikrytí dekou pro zabránění ztrátám tepla, a
důsledné sledování stavu vědomí a dýchání.
9. Stavění tepenného krvácení
Pokud jsme svědky tepenného krvácení, má jeho zastavení absolutní
prioritu. Zpravidla postačí silný tlak na místo, odkud krev vystřikuje. Při
poranění končetin je možné použít zaškrcení. Škrtidlo nakládáme na část
končetiny nejbližší tělu, tj. na stehno, nebo paži.
10. Vytrvejme
Nepočítejme s tím, že záchranná služba dorazí dříve než za 10 minut,
někdy i později. Nicméně naše úsilí je pro postiženého jedinou šancí, která mu
dává naději na pře žití. Pokud si nejsme jisti tím, jak postupovat, nebojme se
požádat o asistenci dispečerku tísňové linky.
Pro úplnost – oživování je správné ukončit jen tehdy, pokud:
– oživování převezme profesionální tým;
– postižený začne reagovat nebo samostatně normálně dýchat;
– dojde k úplnému vyčerpání sil zachránců.
……aa kkddyybbyyssttee zzaappoommnněěllii ii ttěěcchh ddeesseett
kkrrookkůů::
A) nejdřív ze všeho volejte linku 155 (112)
B) Pokud vidíte, jak někdo zkolaboval, je v
bezvědomí, lape po dechu nebo nedýchá a nehýbe
se, začněte s nepřímou masáží srdce – co nejrychleji
stlačujte hrudník uprostřed mezi prsy. Pokud normálně
dýchá, ponechte ho v poloze, ve které se nachází, a
pečlivě sledujte stav jeho dýchání.
C) Pokud jste svědky závažného úrazu (včetně tonutí),
po kterém je postižený v bezvědomí a nedýchá, pokuste
se uvolnit dýchací cesty (záklon hlavy, předsunutí
čelisti) a pokud to nepomůže, zahajte oživování –
masáž srdce a dýchání z plic do plic v poměru 30:2.